"Tak se uvidíme v zimě na skialpech v Jeseníkách, ne?" loučíme se na konci ferratového víkendu v Raxu. "Ty jo, asi ne. To už je pro mě moc fyzicky náročný!" zní odpověď. "Jejda, kdepak, jak tě to proboha napadlo?"

...

Nic, je načase dát věci do pořádku. Jsou skialpy opravdu tak náročné, nebo se jen zbytečně obáváte neznámého? Podle mě spíše to druhé. Skialpinismus je krásný sport, lepší alternativa zimní turistiky a pokud máte alespoň trochu udržovanou fyzičku, užijete si to. Ale abych to doložil nějakými pádnými argumenty a jenom neomílal prázdné fráze, vezmeme to jedno po druhém.

 

Zapomeňte na "blázny" na sjezdovce

Předně je potřeba objasnit jednu věc: skialpinismus není o šlapání pod lanovkou abych ušetřil za skipas. I když takových lidí je čím dál tím více, jde jenom o trénink, čistě fyzickou záležitost. Pravý skialpinismus se odehrává až za hranicemi lyžařských středisek, ve volném terénu. Žádné davy lidi, žádný humbuk kolem a hlavně žádný spěch! Nalepíte "tulení pásy" a vykračujete si zimní krajinou. Až se dostanete na vrchol, hodíte pásy do batohu, zaklapnete patky a vydáte se z kopce dolů. Ne po utažené sjezdovce, ale pěkně v prašanu, firnu nebo zkrátka v tom co příroda nadělila. A pak třeba zase vzhůru nebo do chaty na něco teplého do žaludku. O tom je skialpování, především po našich "user friendly" horách.

Skialpy vás zavedou tam, kam se pěšky ani na bežkách nedostanete...

Skialpy vás zavedou tam, kam se pěšky ani na bežkách nedostanete...

...do nitra zimní přírody. Daleko od lidí, sjezdovek, kraválu.

...do nitra zimní přírody. Daleko od lidí, sjezdovek, kraválu.

Na nohou přece taháte lyže

A to se určitě pronese, to už musí mít člověk nějakou fyzičku? Nějakou možná, ale že byste se s lyžemi na nohách vyloženě prali, to v žádném případě. Skialpové lyže jsou výrazně lehčí než lyže, se kterými brázdíte sjezdovky. Mají subtilnější vázání, jsou vyrobené z odlehčených materiálů a stejně tak skialpové boty jsou lehoučké. A taky ohebné, s možností přepínání mezi režimy chůze a lyžování. Navíc lyže při chůzi, dá se říct, taháte po sněhu, takže váha kterou nesete je minimální. Naopak vás skialpové lyže nesou na povrchu sněhu, neboříte se, šetříte síly. A taky, jak už jsem řekl, taky nikam nespěcháte.

Lidé, kteří za mnou na skialpy jezdí, nejsou žádní nabušení sportovci. Je mi jasné, že v dnešní době tráví člověk většinu času v práci, zbytek s rodinou a na sport, natožpak nějaký trénink, už moc času nezbývá. Proto mám túry udělané tak, abyste si je především užili, ne pouze přežili.

Jak se dostanete z kopce dolů

Spíše než ve fyzické kondici při výstupu jsem zažil problémy spíše na "druhé straně barikády": při ovládání lyží z kopce dolů. Jednou se mi na skialpovou túru přihlásili dva kluci, kteří v životě nestáli na lyžích. To pak nevíte, jestli mít větší strach o ně samotné nebo o lyže. V tu chvíli samozřejmě nastává problém, protože nějak se dolů dostat musíte. Jsou i skialpinisté, kteří si užijí spíše výstup a sjezd je pro ně jen nutnou součástí, každopádně alespoň trocha kontroly nad těmi čertovskými prkýnky je nezbytná.

Ve volném terénu je totiž sníh proměnlivý, nečeká vás vyžehlená pista, kterou znáte ze sjezdovky. V čerstvém prašanu snad zvládne jezdit každý a při nejhorším prostě žuchnete do měkkého. To je pohoda. Více dovedností a rovnováhy už ale vyžaduje třeba ledová krusta. Nebo větrem vyfoukané duny. I v takovém terénu musíte mít lyže neustále pod kontrolou.

Super, terorie dobrá Honzo. Ale jak mám poznat, jestli to zvládnu nebo ne? Má odpověď je taková: Pokud vyrazíte alespoň jednou, dvakrát za rok na pár dní lyžovat a na lyžích jste nestáli naposledy před 25 lety na školním lyžařském výcviku, bude to v pohodě. A pokud dokážete sjet v obloucích bez problému odpolední rozbitou modrou sjezdovku, zvládnete i volný terén na skialpech.

Skialpové lyže vám ve sjezdu taky hodně pomohou. Jsou široké, takže lépe poberou nerovnosti terénu a odpustí případné chyby. Většina z nich má i takzvaný rocker, tedy zvednutou špičku (a případně také patku), díky čemuž lyže lépe vyplouvá ze sněhu na povrch a pocitově se chová jako kratší, tudíž ovladatelnější.

 

Laviny, orientace a tyhle věci

Pokud zvládnete výstup nahoru na kopec a dokážete se bezpečně dostat i dolů, máte nakročeno ke krásným zážitkům. Jenže pak jsou tady ještě další záležitosti, které není radno podceňovat. Taky v našich horách padají laviny, lidé se ztráci v mlze a počasí se mění než řeknete švec. Pokud se do volného terénu chystáte na vlastní pěst, měli byste tohle všechno vzít v potaz, vhodně se vybavit a chovat se tak, aby vás nic nezaskočilo. Možná vám pomůže ebook Deset tajemství skialpinismu (jestli ho ještě nemáte) nebo články, které budu postupně publikovat tady na blogu.

A jestli si raději dopřejete zážitek v dohledu statného ošetřovatele se vším komfortem a zapůjčením vybavení, tak se uvidíme v zimě na skialpech v Jeseníkách, ne?