Je mraky lidí, který to na ferratě rvou rukama hlava nehlava. Drapnout ocelový lano a šplhat vzhůru jak Bedřich Šupčík. Ano, to je ten borec, co v roce 1924 na olympiádě v Paříži vyhrál první český zlato za šplh na laně bez přírazu. Naštěstí vy nohy můžete používat, dokonce musíte, takže první moje rada zní...

Dělejte raději dřepy než shyby

Schválně si zkuste, kolikrát se na jeden zátah přitáhnete rukama na hrazdě a kolik uděláte v kuse dřepů. Bude to dost nepoměr, co? Dřepů vystřihnete mraky, ale shybů bude pár. To stejný na ferratě. Netahejte všechno rukama, nepřitahujte se za lano a kramle, ale napřed si dobře zapřete nohy a... prostě se na nich postavte. Lezení je o nohách. Dobře stát a využít svaly, který jsou mnohem větší, a tím pádem silnější, než ruce. 

Jasný, je to takový ten uchopovací reflex, kdy máme ve stresové nebo náročné situaci potřebu něčeho se pořádně drapnout. Přece jen ten stisk dlaně je taková jistota, že? Ale dlouho to nevydržíme. Zato na nohách můžete stát... no třeba celý den. A když už máme ty ručičky tak slaboučký, tak mám ještě jeden fígl, jak ušetřit další porci energie během samotného lezení...

 

Vyvěste se, natáhněte ruce

Prostě lezte s nataženýma rukama. Ano, budete o něco dál od skály a možná je to divný. Ale všimněte si, jak to dělají ti namakaní lezci v převisech. Myslíte, že by se udrželi těch pidi midi chytů, kdyby se ještě u toho snažili přitáhnout rukama co nejblíž ke skále? Spadli by jak přezrálý hrušky. 

Při natažené paži svaly v podstatě odpočívají, nevykonávají žádnou velkou práci. Jenže když se snažíte přitáhnout ke skále, bicepsy a hlavně svaly na vašem předloktí makají na plné obrátky. Vydržíte to chvilku. Ale ne 2 hodiny na nějaké delší ferratě. Takže vždycky se snažte lézt do natažených rukou. V kolmém a převislém terénu obzvlášť.

 

A když už fakt nemůžete...

...tak využijte všechno co je k dispozici. Za kramle se dá třeba perfektně "zaháknout" rukou a chvilku si orazit. Vyzkoušejte to a hned budete vědět, od čeho mají holky vždycky ty modřiny v podpaží :-)

Taky můžete trochu pomoct rukám, když se místo tvrdošíjného držení lana obouruč chytnete jednou rukou i někde jinde. Za kolíky, kramle, skalní výstupky. Při přecvakávání v těžkém místě je třeba fajn držet se rukou toho kolíku, na kterém je ukotveno lano. Tento úchop je totiž přirozenější.

 

Kamarádka odsedávka

Jinak je samozřejmě dobrý nosit na ferratovém setu karabinu pro případné odsednutí. Třeba když se to na laně před vámi šprajcne a  zůstanete trčet v místě, kde se na rukách dlouho neudržíte. 

ferraty1-6.jpg

Nebo samotnou odsedávací smyčku. I když podle mě je to přijde zbytečné nosit na sobě další kus špagátu, když ferratové sety jsou na odsedávaní připravené. Navíc pořád vídám až příliš mnoho lidí, kteří netuší, jak správně propojit odsedávací smyčku s karabinou. Buď jim pak smyčka překáží, zachytává se za skálu, plete se pod nohy a při nesprávném propojení hrozí i vyklouznutí karabiny. A to byste přece nechtěli, že jo? 

ŠPATNĚ

ŠPATNĚ

ŠPATNĚ

ŠPATNĚ

SPRÁVNĚ! Liščí smyčka nebo lodní uzel.

SPRÁVNĚ! Liščí smyčka nebo lodní uzel.

 

Tak to by z teorie stačilo a teď s tím do praxe. Skály osychají, sníh na sestupových stezkách odtává a prstíky svrbí. No ne?

Horám zdar,

Honza