Když se mě lidi ptají, jaké jídlo si s sebou beru na hory, většinou je má odpověď trapně jednoduchá a pohotová: “Chimpanzee.” Ale abyste nezískali dojem, že jsem nějaká placená testovací opička, rozeberu to trochu víc. I když produkty Chimpanzee u mě jasně vedou a kdo mě znáte, tak víte, že většinou v batohu nic jiného nenosím. Ale mám ještě pár dalších tipů, které vás mohou inspirovat. Život na horách mě naučil, co je pro tělo během výkonu dobré a co nikoliv.

Energie sbalená na cesty

Když jsem před šesti lety začínal s průvodcováním pro cestovky, vydělával jsem asi tolik, že kdybych si v Rakousku koupil polívku a pivo, přijel bych domů pomalu v mínusu. Takže jsem si v batůžku hezky nosil polystyrenový chleba, suchary, paštiky, trvanlivé klobásky, sladké perníky a tatranky.

Jsem upřímně rád, že mám tohle období za sebou. Takové jídlo vám při fyzickém výkonu nemůže dodat nic potřebného a naopak člověka spíše ještě unaví. Ale zase na druhou stranu, když na paštiku od Hamé teď jezdí i Gabča Soukalová, možná své přesvědčení ještě přehodnotím.

Horal nebo asketa

Postupem času jsem začal zjišťovat, že na jeden den zase až tolik jídla nepotřebuji. Nebo spíše organismus si zvykl na můj asketický způsob života a zjistil, že slepeňák s uherákem už nedostane. Tak jsem se odříkáním propracoval od horalek a klobásek k prostorově úspornější variantě. Ovšem energeticky mnohem bohatší.

Sušené ovoce, podle mého základ horalovy stravy. Nic neváží, nezabírá místo a dodá toliko potřebné cukry, které nakopnou na výkon. Na druhou stranu vás moc nezasytí.

Takže k tomu doporučuji ještě ořechy. Všech možných druhů - mandle, lískáče, para, kešu, vlašáky... Já si teď ujíždím na pekanových.

Opičí éra

No a pak jsem v roce 2014 potkal Milana Jurku, který tehdy přivezl na Praděd jakési “müsli” tyčinky, o kterých jsem v životě neslyšel. S opicí na obalu. Ano, tušíte správně. Moje oblíbené Chimpanzee. Ono se totiž vůbec nejedná o tuctovou müsli tyčinku, ale o energetickou svačinu, která v jednom balení zahrnuje právě ono sušené ovoce, ořechy a k tomu třeba ještě vločky, trochu čokolády, karamelu apod. A hlavně žádná Éčka a podobné hnoje.

Od té doby funguju jenom na tyčkách Chimpanzee a už nemám potřebu zkoušet nic jiného.

Někomu ale pár tyčinek a hrst sušeného ovoce stačit nemusí. Souhlasím. Ani nemůže, pokud to horské stravování nepojmete trochu komplexně.

Ranní startér

Základ dne na horách je vydatná snídaně. To v mém případě znamená kaše na tisíc způsobů a hodně ovoce. Vyhýbám se pečivu, i když ne vždy to lze, třeba na horských chatách. Jenže po ránu tělo potřebuje energii, což pečivo (a bílé tuplem) vůbec nedodá. Pouze zaplácá žaludek.

Během dne už pak můžu v pohodě fungovat na energetických tyčkách Chimpanzee, které občas doplním trochou sušených datlí nebo mixem ořechů.

A abych si dopřál také něco čerstvého a svěžího, začal jsem si poslední léto a zimu chystat do batohu nakrájenou mrkev. Jenom ostrouhanou a případně nakrájenou na menší kousky. 

Knedlo vepřo zelo ani Wiener Schnitzel na oběd fakt nedávám. Leda, kdybych se pak mohl hezky natáhnout na louce... to zase jóó. Jenže po takové polední náloži mám většinou problém rozhýbat nejen sebe, ale i svoje klienty :-)

Takže ráno ovesná kaše, přes den tyčinky a sušený ovoce. Copak jste nějací hlodavci, nebo co? Nejste. A ani já ne. Takže na večeři už si dopřeju. Třeba echt Schweinbratten nebo pořádnou italskou pizzu zaplácnutou dvěma kopečky zmrzliny. Však jsem celý den makal v sedle nebo na skále, tak mám nárok. I trocha toho Aperolu se snese :-)

Sušenky pro masožravce

Pokud vás nebere sušené ovoce, mám tady ještě jednu vychytávku. Fakt luxusní a třeba na vícedenní přechody hor se mi zdá naprosto ideální. Zřejmě ji budete znát z obchodů, ovšem domácí provenience je levnější a taky mnohem líp chutná. Sušené maso! Vyrábím si ho sám a je to fakt pecka. V jednom z minulých článků jsem sepsal recept a postup přípravy.

A co na horách nejím?

Taky dobrá otázka. Vyhýbám se všem těm trvanlivým uzeninám, chlebům s paštikou, tatrankám plným tuku a přeslazeným müsli tyčinkám. Proč? Protože když tělu dopřejete slepeňák s vysočinou, spotřebuje pak spoustu energie jenom na to, aby tuhle porci zpracovalo. Ale vy potřebujete energii především na výkon, ne?

Taky neholduju hroznovým cukrům a různým energetickým gelům. Tyhle rychlé cukry se hodí pouze v případě, že potřebujete nakopnout na dojezd, na posledních 30 minut výkonu. Jinak jsou spíše na škodu. Zvýší se tvorba inzulinu, který bude odbourávat cukry i dávno po tom, co jste si je dopřáli z gelu. Takže následně skončíte v mnohem větší krizi, než jste byli předtím.

 

Takže takhle já se stravuji na horách. Třeba vám to k něčemu bude a třeba si příště zase vezmete ten uherák a krajíc chleba. Každý máme své chutě a každému vyhovuje něco jiného. Já nejsem výživový poradce a rozhodně nikomu nic nenutím. A souhlasím, že to stokilový tělo asi fakt potřebuje jiný dávky než mých 65 kilo. 

Hlavně si ty hory užijte,

Honza