Když už dnes vznikají ferraty dokonce i v centru města, leze po nich pomalu každý. Však co, ocelové lano je jistota, v hospodě pod skálou přidali do menu kromě párků, kofoly a 12°Kozla taky ferratové sety na půjčení a kámoš říkal, že ferrata není žádná věda. Tak proč nevyrazit?

No a pak to vidíte. Lezci bez helem (asi mají tvrdou palici) se zamotanými úvazky supí v Déčkové cestě a vypadá to, že vám za chvilku přistanou za krkem. Přeháním? Možná. Ferraty ale nejsou bezpečný sport. Ne pokud se na nich nebezpečně chováte. A třeba i nevědomky. 

Dal jsem dohromady 7 chyb, které na ferratách vídám nejčastěji...

 

1) Překroucené úvazky

Když máte přetočený sedák nebo prsák, není to úplně fatální chyba zavánějící krchovem, ale komfortu při lezení to rozhodně neprospívá. 

Na sedáku se jedná o přetočené nohavičky a tím i centrální oko. Stává se to, když vylovíte zmuchlaný sedák z batohu a řádně si ho před oblečením nesrovnáte. Pravou nohavičku tak máte na levé noze a naopak. Výsledkem jsou přesky nohaviček mezi nohama, které při pohybu nepříjemně "drhnou" a překroucené centrální oko, do kterého stěží zapnete karabinu.

U prsáku jde zase o záměnu stran a tím "spadnutí" přezek do podpaží. V kombinaci s batohem je to pecka. Správně patří přezky nahoru na hrudník, kde nijak neomezují a máte je pod kontrolou.

Vidíte překroucené navazovací oko a levou přezku krásně zaříznutou nedaleko genitálii.

Vidíte překroucené navazovací oko a levou přezku krásně zaříznutou nedaleko genitálii.

Představte si, jak asi budou přezky v podpaží příjemné při lezení s batohem.

Představte si, jak asi budou přezky v podpaží příjemné při lezení s batohem.

 

2) Ferratový set na karabině

Jak spojit oko ferratového setu s okem na sedáku? Jednudouše ne? Jako správný horolezec. Karabinou! Gratuluji, vaše šance na přežití případného pádu právě klesly o pár desítek procent.

Proč? Protože karabina - jak známo - je nejslabším článkem jistícího řetězce (samozřejmě hned po vás samotných). Jednak by se karabiny vždy měly zálohovat, jednak se vám karabina během lezení bude neustále přetáčet, díky čemuž může být při pádu nepříznivě zatížena přes zámek... a to je jenom jeden nýtek! O tom, že nedopatřením můžete povolit pojistku nemluvě.

Tak takhle se to přesně nemá dělat. A stejně to spousta lidí dělá...

Tak takhle se to přesně nemá dělat. A stejně to spousta lidí dělá...

... i přestože existuje takové elegantní a hlavně bezpečné řešení v podobě liščí smyčky.

... i přestože existuje takové elegantní a hlavně bezpečné řešení v podobě liščí smyčky.

 

3) Ferratový set na materiálovém poutku

Někdo nemá důvěru ani v navazovací oko, které má normovanou nosnost přes 2 tuny a druhý si v poklidu naváže ferratový set do materiálového poutka s nosností cca 5 kilo! Nekecám, opravdu už jsem to několikrát viděl. Experti na tyhle fígle jsou Maďaři. Proto taky platí pravidlo: "Maďara na skále viděti, co nejrychleji prchati."

Nosnost 5 kilo, já vážím 80... tady něco hapruje.

Nosnost 5 kilo, já vážím 80... tady něco hapruje.

Takhle je to jedině v pořádku. Kompletní výstroj - sedák, prsák, ferratový set, přilba a vše správně navázáno.

Takhle je to jedině v pořádku. Kompletní výstroj - sedák, prsák, ferratový set, přilba a vše správně navázáno.

 

4) Nedocvaknutá karabina

Přestože tvrdím, že dlaňové karabiny jsou naprosto bezpečné, existuje jedna chyba, která může mít fatální následky. A to když při přecvakávání mezi jednotlivými úseky nedáte pozor, aby lano celé zapadlo do karabiny. Je to chyba z nepozornosti, už uz chcete přecvaknout a karabina přitom zůstane viset na zámku. 

Co s tím? Dávejte si na to pozor. A nesnažte se za každou cenu cvaknout, když na kolík pomalu ani nedosáhnete. Jasný, už chcete být co nejdřív zajištěni o kus výš. Ale bezpečnější je počkat si, až budete mít kolík v úrovni hlavy. 

 

5) Zapomenuté karabiny

Tohle je zase trochu opak předchozího případu. V lezeckém laufu zapomenete přecvaknout karabiny na další úsek a najednou zespod cosi škubne. Když si to včas uvědomíte, je to ještě lepší varianta, i když návrat o kus zpět v těžkém úseku taky nemusí být příjemný. Ale pořád lepší, než aby vás "zapomenuté karabiny" při rychlém dynamickém kroku strhly z ferraty úplně.

Řešení? Držte se při lezení pořád jednou rukou lana a nad ní si posouvejte karabiny. Tak je budete mít neustále na očích a nezapomente přecvaknout.

Tady se nám zasekl nějaký ocásek.

Tady se nám zasekl nějaký ocásek.

Karabiny mějte pořád pod dohledem.

Karabiny mějte pořád pod dohledem.

 

6) Smyčka...

Obyčejná plochá smyčka, navíc HMS karabina na volno, aby snáze ze smyčky vypadla. Tohle jsme nahráli, ale opravdu to je často k vidění. A ještě mnohem horší věci.

Obyčejná plochá smyčka, navíc HMS karabina na volno, aby snáze ze smyčky vypadla. Tohle jsme nahráli, ale opravdu to je často k vidění. A ještě mnohem horší věci.

Už jsem o tom mluvil v předchozím článku o ferratových setech. Lezení s obyčejnou smyčkou bez tlumiče pádu je hazard se životem. A největší chybou je lézt za takto vybaveným člověkem. Protože jakmile tento spadne z větší výšky, smyčka se přetrhne a máte chlapíka za krkem. Nebo vás spíše strhne z ferraty dolů.

Dobře, trochu přeháním. Zase tak často se na ferratě nepadá. Ale opravdu doporučuji se od podobných individuí klidit pryč. Nebo je můžete zkusit upozornit, že něco dělají blbě. Ale vděk raději neočekávajete, spíše nevraživé pohledy ve stylu: "Co ty mi do toho máš co kecat."

 

7) Podcenění náročnosti ferraty

Nebo taky přecenění vlastních sil. Ferraty jsou odstupňovány podle obtížnosti na stupnici A až F, kde Áčko je nejlehčí a Fko je masakr v převise. To ale ještě není všechno. Velkou roli pro hodnocení obtížnosti hraje taky délka ferraty, četnost náročných úseků, expozice a třeba i délka nástupu. 

Pokud vede ferrata v 800 metrů vysoké kolmé stěně, převážují Déčkové úseky, předtím vás čeká ještě dvouhodinový nástup do kopce a na závěr zase dvě hodiny dolů, nebude to snadná túra. S tím vším musíte při plánování počítat. Velkou roli pak hraje taky počasí a pravidelné odpolední bouřky z tepla.

Zažil jsem skupinku tvořenou mužem a dvěma ženami, kterak nalezli do nejtěžší ferraty na Hohe Wandu - HTL steig. Po celou dobu se leze v kolmé stěně v obtížnosti D/E. Už začátek je Éčkový, takže je mohl odradit. Ale chlapík obě ženy doslova tahal nahoru. Věšel jim pro postup vzhůru žebříčky, “hákoval” je na smyčkách a přitom ženský by měly co dělat i na Céčku. Vytvořili tak na ferratě neskutečný špunt a nikdo je nemohl obejít. S nabídkou pomoci lanem mě pomalu poslali někam. Tou dobou se už tvořila kupovitá bouřková oblačnost. Na jedné malé plošince zhruba v polovině stěny se nám je podařilo předejít, dolezli jsme na vrchol a v tu chvíli udeřil první blesk. Chlapík se dvěma ženami byli stále někde ve stěně a těžko říct, kolik dalších lidí za sebou “uvěznili”. Myslím, že tehdy se naštěstí nic vážného nepřihodilo (alespoň v černé kronice nic nepsali), ale příště už by to dobře dopadnout nemuselo.

Takže vždy zvažte, zdali je ferrata úměrná vašim schopnostem. Jak délkou, tak obtížností lezení. Na moderních ferratách bývá nejnáročnější úsek zpravidla umístěn hned na začátku, takže můžete hned ze startu zjistit, jak na tom jste. Pokud už teď máte problémy, o pár desítek metrů výš to s ubývajícími silami nebude lepší.

 

A tohle rozhodně nejsou všechny chyby, které se na ferratách stávají. Stačí se koukat kolem sebe. Ferraty se pomalu staly masovým sportem, což je na jednu stranu super, na druhou je ale potřeba si uvědomit, že udělat chybu na ferratě není totéž jako pochybit při jízdě na kole, kde se při pádu maximálně odřete. Na ferratě jsou odřeniny ještě ta nejlepší varianta.

Honza 

 

Ale pozor, ať si smíchy neprotrhnete bránici.