Ta proklatá hlava! Ta nám někdy nadělá pěknou paseku. Kdybychom nad vším tak nepřemýšleli. To by se nám chodilo po lanových mostech nad propastí a šplhalo po laně s bezednou hloubkou pod námi. Jaká by to byla biková jízda, kdybychom se nebáli, že se ve sjezdu rozsekáme o strom.

 

Jednoduše nás brzdí strach.

Tísnivý pocit, který v nás vyvolává představa něčeho nemilého.

 

Na různých místech v horách to zažil snad každý z nás. Ani já nejsem výjimka. Jednou, při lezení ve Vysokých Tatrách, jsem lezl poslední délku cesty. Poslední jištění jsem měl někde patnáct, dvacet metrů pod sebou a další nebylo možné založit. Kdybych v tu chvíli spadl, ani nepomyslet, jak bych se proletěl.

A zrovna tam mě čekalo tak těžké místo. V noze "šicí stroj", klepal jsem se jak ratlík. Už ani nevím, jak dlouho jsem tam stál a rukama šmátral po dalším chytu. Nakonec jsem se odhodlal: "Teď anebo nikdy." Snad jsem se u toho i málem po... Ale víte co? Nakonec to vlastně vůbec nebylo tak těžké. Jen ty okolnosti, absence jištění, obrovská hloubka. To mě úplně vykolejilo.

 

Všechno je v naší hlavě

Strach na horách v menší či větší míře zažije každý z nás. Může ho vyvolat blížící se bouřka, náročný úsek na ferratě, prudký sjezd na kole nebo obrovská hloubka pod námi. Určité množství strachu je potřeba. Vyvolává totiž nezbytný respekt k horám. Není ostuda se něčeho bát. Právě naopak. Hrdinů jsou plné hřbitovy.

Opravdu jsou ty lávky tak úzké? Nebo jen naši hlavu straší fakt, že jsou půl metru nad zemí? "Co když z nich sjedu a spadnu?"

Opravdu jsou ty lávky tak úzké? Nebo jen naši hlavu straší fakt, že jsou půl metru nad zemí? "Co když z nich sjedu a spadnu?"

Strach by nás ale neměl úplně ovládat

Jak tedy naší hlavu vycvičit? Aby následně člověka nemuselo mrzet, že třeba přišel o něco pěkného, když se rozhodl jít na jistotu a nepokoušet štěstí? Nebo, jak se do toho naopak vrhnout a nemít "srdce v kalhotách"? Zkuste následující tipy.

 

Pojmenuj si, čeho se bojíš

Nebezpečí většinou vnímáme v mnohem větší míře, něž jaké ve skutečnosti je. Obáváme se zranění, pádu nebo neúspěchu. Zdánlivě jednoduchá rada je racionálně si krok za krokem rozebrat své obavy. Čeho se vlastně bojím? Zklidněte mysl a zaměřte všechno soustředění na problém, který je před vámi.

Zastavte a v klidu se vydýchejte. Obnovte svou psychickou sílu. Namotivujte se. Třeba si nahlas opakujte různá motivační hesla: "To dáš, seš dobrej, taková prkotina tě nezastaví."

Tohle dokáže člověka rozhodit. Ale z čeho máme vlastně strach? Nosnost žebříku je několik tun. Příčky jsou tak blízko u sebe, že jimi propadnout nelze. A jste perfektně jištěni. Takže?

Tohle dokáže člověka rozhodit. Ale z čeho máme vlastně strach? Nosnost žebříku je několik tun. Příčky jsou tak blízko u sebe, že jimi propadnout nelze. A jste perfektně jištěni. Takže?

Opakování pomáhá

Je to jako ve škole. Jednoduše musíme naši mysl naučit zvládat nepříjemné situace. Když jsem jako kluk poprvé lezl po skále, byl jsem vyklepaný jako osika. Ale čím více tyhle původně nepříjemné podněty hlavě opakujete, tím se budete cítit jistější.

Dlouho, předlouho se odhodláváte sjet na kole prudký sjezd po kořenech. Nebo přejít lanový most. Pak to jednou uděláte a... zjistíte, že na tom nic není! A jdete znova a znova. Z čeho, že jsem měl(a) ten strach?

 

Teď a tady!

Zaměřte se na to, co je právě před vámi. Naprosto vymažte z hlavy katastrofické scénáře, co by se mohlo stát když... se ten žebřík vytrhne ze skály? ...pojedu moc rychle? ...když mi uklouzne noha na skále?

A také se nenechte rozhodit lidmi kolem vás. Nejhorší je, když se upnete na nezdary jiných. Třeba jako když tento víkend na ferratách spadla paní před námi v těžkém místě do jištění. Ihned to vyvolalo ve všech obavy, jak to asi bude těžké. Ale kdepak. Řekli jsme si, jak na to a všichni z mé skupiny to stejné místo přeskákali jak veverky.

Rozptylte tedy své obavy. A soustřeďte se jen na sebe. Nepřemýšlejte, proč má člověk vedle vás odřenou ruku. Třeba to vůbec není aktuální zranění a vy se tím jen necháte rozhodit.

 

Vezměte si s sebou schopného motivátora

Je opravdu povznášející, když je s vámi někdo zdatnější, kdo vám nejen poradí, ale také vlídným slovem uklidní vystresovanou dušičku. Namotivuje vás a ještě povzbudí do akce. To prolomí ledy.

Je příjemné, když vám někdo v těžkém místě napoví, kam dát nohu a povzbudí vlídným slovem.

Je příjemné, když vám někdo v těžkém místě napoví, kam dát nohu a povzbudí vlídným slovem.

A rada na závěr

Pamatujte, že ze všeho nejdůležitější je pozitivní motivace. Jestliže si budete říkat: "To NEdám, to NEsjedu, to NEzvládnu," tak jak to asi dopadne? Takže naopak. A pozitivně: "Jdeme do akce!"

 

Přeji vám krásný podzim plný nezapomenutelných zážitků,

Honza Navrátil