Zodpovězte si tyto otázky: Je pro vás pohyb v horách neustálým improvizováním a tancem mezi kapkami deště? Nebo sebejistě proplouváte všemi nástrahami přírody, protože přesně víte, co si v danou chvíli počít? Máte promyšlené varianty? A časový plán? Je toho spousta. Ovšem dnes to pojmu tak trochu jinak.

 

Na mém vlastním příběhu vám ukážu, kde jsem dělal chyby.

 

Možná se v nich i sami poznáte. Proto vás také navedu na cestu, která i mě naučila rizikům předcházet a na výpravu do hor se opravdu připravit. A na závěr získáte ještě 6 praktických kroků k bezpečným zážitkům.

 

Získané znalosti určitě zužitkujete při vlastních výpravách.

 

Začínal jsem pravděpodobně stejně jako vy. Ještě předtím, než se hory staly mým živobytím. V devatenácti letech byly mé první výpravy do Alp plné přešlapů a omylů. Navzdory mému nezdolnému přesvědčení, že mě, horala z Jeseníků, přece nemůže nic překvapit. V Alpách jsem se ale ocitl ve zcela jiné dimenzi.

A já najednou zjistil, že si neumím rozvrhnout túru. Netušil jsem, kolik času zabere postup po ferratě. A nenapadlo mě, že o svém cíli vím mnohem méně, než bych opravdu měl. A tak se stalo, že místo lezení po ferratě jsme celé odpoledne strávili hledáním nástupu v rozlehlých suťovištích. Nedobrý začátek. Pouze podle mapy, ještě s malým rozlišením, to prostě ani nebylo možné. Navíc jsme ten den trochu přecenili síly a už tisíc výškových metrů na chatu bylo až až.

Do cesty jsme tak vyrazili až druhý den brzy ráno. Čekala nás dlouhá, předlouhá déčková ferrata. Ke konci jsme toho už měli plné zuby a na sestup nám moc času nezbývalo. Pozdně večerní návrat na chatu byl vysvobozením. A celý dvoudenní výlet vlastně i tak trochu štěstím v neštěstí. Kdo ví, kde bychom po nocích bloudili, kdyby se nám podařilo trefit nástup na ferratu už první den odpoledne. Prostě celý víkend se nesl ve znamení velké nejistoty.

 

Od té doby nahlížím na přípravu úplně jinak. 

 

Mnohokrát jsem se utvrdil v tom, že informací není nikdy dost a je potřeba být připraven opravdu na vše. I na situace, které mohou nastat třeba jen teoreticky. Jakákoliv spontánní rozhodnutí, pakliže nemám tyto varianty prověřené, prostě nemají v horách místo. Pramenní z nich jen další chyby. V tomto se mi vždy vyplatilo být striktní. 

 

Začal jsem si vytvářet kapesní plánky.

 

Na kus tvrdého papíru, který jsem si schoval do kapsy nebo nalepil na rám kola, jsem si zaznamenal všechny důležité informace. Můj schématický plánek obsahoval důležitá rozcestí, záchytné body a nouzové varianty. K těmto místům jsem přidal údaje o nadmořské výšce a vzdálenosti mezi nimi. Výrazně to pomůže pro představu, v jaké fázi túry se nacházíte.

A speciálně, třeba z druhé strany kartičky, si vždy zapisuji ještě reálné časy v jednotlivých úsecích trasy. Můžete tak sledovat, jak se vám daří dodržovat časový rozvrh. Jedná se navíc o cenné údaje do budoucna. A pokud shledáte, že nestíháte podle plánu, raději se vraťte.

 

Začít plánovat musíte už doma.

 

Je tedy nezbytné uvědomit si, že túra nezačíná usednutím na kolo nebo zašněrováním pohorek. Předcházet by měla důsledná příprava nad mapou, průvodcem a u počítače. Musíte získat maximum informací, se kterými můžete dál pracovat.

Vyhodnotit byste měli šest následujících otázek. Jejich zodpovězení se pro vás stane vodítkem k bezpečnému absolvování vašich zážitků.

 

1. Kam míříte?

Stanovte si jasný cíl. Může to být skalní štít, horská chata nebo vysněný bikový trail. Nevyrážejte, aniž byste věděli, kam přesně míříte. S tím, že se ještě nějak rozhodnete. Ovšem ke svému cíli neupínejte ani veškeré ambice. Pamatujte, že túra končí až po návratu do bezpečí a myslete i na cestu zpět. 

 

2. Proč tam míříte?

Vyrazíte-li ráno z údolí na vrchol a odpoledne se zase vracíte zpět, můžete se kdykoliv v případě problémů otočit a vrátit zpět. Jinak tomu ale bude, pokud cestujete od chaty k chatě. Večer prostě na chatu dojít musíte, jiný bezpečný úkryt neexistuje. Pak tedy kalkulujte také s variantami, jak se k vašemu cíli dostat bezpečně, i když se budou celý den na obloze čerti ženit.

 

3. Kudy jdete / jedete?

Vaši trasu si důkladně nastudujte z mapy, průvodců nebo zagooglujte v poznatcích lidí, kteří již túru absolvovali. Měli byste vědět, jakým způsobem je cesta značená, kdy povede do kopce a kde naopak klesá. Ve kterém místě budete nasazovat ferratové vybavení a kde si můžete odpočinout a nabrat vodu. Podle toho volte také vaše vybavení.

 

4. Jak je to daleko a vysoko?

Alpské vzdálenosti musíte posuzovat jiným měřítkem. Neorientujte se podle kilometrových údajů, ale časových (hodinových), které jsou mnohem relevantnější. Samozřejmě byste měli zamýšlenou délku a převýšení trasy posoudit také s ohledem na fyzickou kondici nejen vaši, ale i ostatních účastníků. 

 

5. Jak utéct?

Už dopředu uvažujte nad nouzovými variantami. Když se bude blížit bouřka nebo vám dojdou síly, měli byste vědět, které cesty nabízí možnost zkrácení a které vás nejrychleji dovedou zpět do bezpečí. Nečekejte na vývoj kritické situace až do poslední chvíle. Raději buďte defenzivní. Hora vám neuteče.

 

6. Kde se schovat?

Jsou po cestě nějaké horské chaty, bivaky či přístřešky, které poskytují bezpečný úkryt při zhoršeném počasí? Vždy myslete na zadní vrátka. Při bouřce hlavně nehledejte úkryt pod skalními převisy, vystavujete se tak životu nebezpečnému zkratovému přemostění.

 

Co dodat na závěr? Přípraven v horách znamená být nejen úspěšný, ale také v bezpečí. Zkuste si zmíněné rady v praxi, třeba jen při nedělním výletu v našich horách. Sami uvidíte, jak se budete cítit jistější. Nic už vás totiž nezaskočí!

 

Krásný den a nezapomenutelné chvíle na horách přeje,

 

Honza Navrátil

Váš průvodce za zážitky