Trojka není vůbec dobrá

 

Nedávno jsem přednášel o rizicích zimních hor dětem na základní škole. Pětidílnou stupnici lavinového nebezpečí jsem jim přirovnal k systému známkování ve škole.

 

Jednička nejlepší

S radostí můžete utíkat domů pochlubit se krásnou známkou.

Skialpinisté vzhůru do terénu brázdit zasněžené pláně.

 

Pětka nejhorší

Ani nevycházejte ze školy, domá vás čeká peklo.

Nevystrkujte nos z chalupy, venku je to už opravdu o držku.

 

Potud se obě stupnice, jak školní, tak klasifikace lavinového nebezpečí, shodují.

 

Ale co trojka?

Ve škole to znamená “dobrý”. I když některé děti mě přesvědčovaly, že trojka vyjadřuje taky: není to tak špatný, ještě to ujde, dá se to, apod.

Jedničkáři měli zase jiný názor: hrozný, tragédie, bléééé... A vystihli to správně i co se týká hodnocení lavinového nebezpečí: 

Trojka není vůbec dobrá!

Ani to neujde, ani se to nedá. Naopak. Je to hrozný, tragédie, blééé...

To si zapamatujte: trojka není vůbec dobrá. Tady veškerá podobnost se školou končí. Lavinová trojka značí už hodně velký průšvih. Sněhová pokyrývka je hodně labilní a stačí jen malé zatížení přejezdem lyžaře nebo snowboardisty a svah pod vámi se dá do pohybu.

 

Říkáte si, jak by těch vašich 80 kg mohlo něco ovlivnit? 

No jo, ale na sněhu to vůbec není jen vašich 80 kilo. 

Při výstupu traverzem zatěžujete sněhovou pokrývku až trojnásobkem vaší váhy - 240 kg.

Při sjezdu už je to nějaký pětinásobek - 400 kg.

A při pádu ve sjezdu až desetinásobek vaší váhy - 800 kg!

To už na uvolnění laviny bohatě stačí. Ke všemu, když pokrývka napjatě čeká právě na takové dodatečné zatížení. Svah se s vámi okamžitě dává do pohybu a vaše šance přežít jsou padesát na padesát.

 

Proč myslíte, že se většina nehod stává při trojce?

Právě z důvodu podcenění. Vždyť trojka je ještě dobrý. Říkali ve škole. Mávnete nad tím rukou a jdete jezdit.

Co si pamatuji, tak naprostá většina lavin v Jeseníkách a Krkonoších, včetně těch smrtelných, se uvolnila při třetím lavinovém stupni. A alpská statistika hovoří jasně. Až 70% lavinových nehod s tragickými následky se stává při trojce.

Takže trojka dobrá není ani náhodou.

 

No dobře, ale proč teda máme ještě další dva stupně?

Myslíte čtverku a pětku?

Čtvrtý a pátý lavinový stupeň se týká především alpských oblastí. Laviny se při tomto stupni nebezpečí uvolňují převážně samovolně. To znamená bez cizího přičinění. Což je jasný signál, že byste už vůbec neměli na svahy vstupovat. Pětka mnohdy dokonce vede i k evakuaci celých ohrožených území.

 

Trojka je ale nejzrádnější právě v tom, že lavina se většinou samovolně neuvolní. 

K uvolnění potřebuje nějaké dodatečné zatížení. Navíc původ všeho rizika se ukrývá kdesi hluboko pod povrchem sněhu. Ve sněhové pokrývce se odehrávají procesy, které lajk není schopen běžným pohledem vyhodnotit. Nic, co by vás na nebezpečí jasné upozornilo.

 

Takže čtverku a pětku už si každý většinou spojí s velkým rizikem. Ale trojku?

“To je ještě dobrý, jedem.”

V žádném případě!

Trojka vyžaduje zkušené posouzení situace, zhodnocení stavu sněhové pokrývky testem stability a vhodné vedení stopy v terénu. Ale kdo z těch, co skončili pod lavinou tohle udělal? Pravděpodobně nikdo.

 

Přednášku pro děti jsem zakončil slovy:

“Víte jaká je nejlepší obrana před lavinou?”

Zazněly tam odpovědi jako utéct, schoulit se do klubíčka, schovat se za strom, apod...

 

Já zastávám jasné a jednoduché řešení:

Do laviny se vůbec nedostat.

 

Prevence je v tomto případě ta nejlepší obrana. Sledujte lavinovou předpověď na stránkách horské služby, informujte se na nejbližší stanici a nepodceňujte vyhlášený lavinový stupeň.

Pod povrchem sněhu se dějí věci, které zůstávají běžnému smrtelníkovi skryty. Tam, kde vy třeba vidíte super prašan a úžasný sjezd, odborník se chopí lopaty, vezme do ruk teploměr, lupu a vyhlásí třetí lavinový stupeň. Ten nejzrádnější.

 

Mrkněte na video, jak vyhodnocení lavinového rizika probíhá

 

Dávejte na sebe na horách pozor,

Honza Navrátil